Dům se sedmi štíty

Na nábřeží Marie Kubátové, dříve v Labské ulici, poněkud stranou ruchu hlavní vrchlabské ulice, stojí Dům se sedmi štíty. Společně se zámkem, starou radnicí a třemi štítovými domy na náměstí Míru se řadí mezi nejstarší stavby ve Vrchlabí. Dnes v domě funguje kavárna "7 štítů", přičemž je možné navštívit i malé muzeum v podkroví domu.

Stáří tohoto pozoruhodného domu je udáváno různě. Národní památkový katalog dům popisuje jako "roubený přízemní dům z poloviny 19. stol. s dvorní pavláčkou a mohutným sedlovým obytným vikýřem v zadní ploše střechy. Neobvyklým způsobem rozšířený tradiční venkovský dům." Mnohé internetové zdroje a také dřevěná informační tabule u domu nás informují, že dům pochází z poloviny 16. století. V takovém případě by ovšem dům pamatoval Kryštofa z Gendorfu a byl stejně starý jako vrchlabský zámek, který byl postaven ve čtyřicátých letech 16. století.

Dům je známý také svojí malovanou podkrovní světničkou, jejíž stěny i strop jsou pestrobarevně zdobeny. Anonymní autor malby se údajně pokoušel přiblížit svým dílem zámeckým komnatám na vrchlabském zámku. Jak se však můžeme dozvědět z dokumentu České televize "Příběhy domů – Dům U sedmi lomenic", dosud není znám účel zmíněné výmalby [1].

Určování času vzniku a někdejší podoby historických domů je komplikované, neboť stavby prochází v čase různými stavebními úpravami. Při určování stáří domů jsou kombinovány metody založené především na určování stáří použitého dřeva s informacemi ze starých map a archivních pramenů. V následujícím stručném přehledu jsou prezentovány výsledky sondy do vrchlabských archivních pramenů, která byla provedena za účelem zjištění bližších informací o domě a také možného odhalení účelu výmalby podkroví. Ve stručném přehledu postupujeme směrem do historie, tedy od nejnovějších k nejstarším zjištěným poznatkům.

Dům měl v minulosti tři čísla popisná. Od roku 1906 až doposud číslo popisné 159, v období 1805–1905 číslo popisné 129 a v letech 1770–1805 číslo popisné 314. Číslo popisné 314 se objevuje na mapě Cajetana Möllera a Antona Schmiedta z roku 1780.

Velmi pravděpodobně od roku 1869 byl dům v majetku rodiny Schreierů z Dolního Vrchlabí. Nejprve v něm bydlel soustružník (Drechsler) Friedrich Schreier a po něm jeho syn Josef, který byl ševcem (Schuhmacher). Podle sčítání lidu v roce 1921 měl dům čtyři samostatné bytové jednotky (rozuměj pokoje) a bydlelo v něm šest osob.

Před rodinou Schreierů byl dům v majetku rodiny Zirmů. Tobias Zirm ho koupil v roce 1791 od krejčovského mistra Carla Kotzaurka. Zirm je v materiálech udáván jako tkalcovský mistr (Webermeister), tkadlec závojů (Schleierweber) a také jako výrobce či továrník (Fabrikant). V roce 1819 prodal Tobias Zirm svůj měšťanský dům se zahrádkou synovi Ferdinandovi. Podle soupisu obyvatel z roku 1820, takzvaného mannschaftsbuchu, bydleli v domě dvě rodiny a celkem devět osob.

Zmíněný krejčí Carl Kotzaurek zakoupil dům v roce 1784, a to společně s postavenou obytnou světnicí, dřevěnou kůlnou a kouskem zahrádky. Prodejcem byl Anton Stiller, papírnický tovaryš (Pappiermacher Geselle). Anton Stiller vlastnil dům 47 let. Koupil ho totiž již v roce 1737, a to od řezníka Hanße Steffena, který dům naopak vlastnil pouze rok.

K starším držitelům domu patřili Maxmilián Mahrle (od roku 1732) a Johann Georg Tschetsch, který "nedlouho nově vystavěný měšťanský dům společně se zahrádkou a nádrží na ryby" koupil v roce 1731 od prvního známého vlastníka Hanß Georga Raubacha.

To jsou všechny jisté informace, které se podařilo z pramenů vyčíst. Podle uvedeného byl tedy dům nově vystavěn zřejmě v první čtvrtině 18. století Hanßem Georgem Raubachem. O výmalbě světnice nebyla v pramenech bohužel nalezena žádná zmínka. V následujícím textu je nicméně čtenáři předložena hypotéza o výmalbě světnice a možném starším původu domu, která je však značně nejistá.

Hanß Georg Raubach, první jistý držitel domu, je v první transakci s domem uveden jako starší radní (Rath-Aeltißter). Žádné jiné indicie k jeho osobě bohužel k dispozici bohužel nemáme. Zajímavé ale je, že jistý Hanß Georg Raubach, v tomto případě člen rady města (Raths-Verwandter [2]), koupil v roce 1719 od města lázně (Baderei), a to s podmínkou, že dům nově přestaví a bude ho používat již jen jako standardní měšťanský dům. Podstatou předkládané hypotézy je úvaha, že se jednalo o Dům se sedmi štíty a malovaná světnice pochází z doby, kdy v domě byly provozovány lazebnické služby [3].

Myšlenku podporuje skutečnost, že poloha Domu se sedmi štíty byla v nejstarších kupních smlouvách udávána jako "nad Lazebnickou lávkou, pod Christophem Körnerem" ("obig den Baaderstegen, unter Christoph Körner") a také fakt, že se nejednalo o velké lázně, ale zřejmě pouze o jednu světnici. Tak byly totiž vrchlabské lázně popisovány ve starších transakcích s nimi ("Badtstübe"). Podle jiných transakcí by termín "nově vystavěný" ("neu erbauet") v první jisté transakci s domem mohl znamenat také "nově přestavěny". Naopak, proti myšlence hovoří skutečnost, že poloha lázní, které v roce 1719 Hanß Georg Raubach koupil, je udávána jako "u prostředního mlýna", přičemž starší transakce s lázněmi zmiňují také hamr. Prostřední mlýn i hamr se sice nacházely v prostoru pod kostelem, ale zřejmě poměrně daleko od Domu se sedmi štíty [4].

Pokud by se uvedou hypotézu podařilo prokázat, pak bychom mohli stáří domu posunout podstatně dále do historie. V roce 1635 totiž uvedené lázně koupil od města David Knöffel již jako staré (altte Badestube). První zmínka o lázních ve Vrchlabí pochází z roku 1540, kdy mistr Kryštof z Trutnova požádal městskou radu o svolení se stavbou lázní.

Michal Šulc s pomocí Elma Häufleho a Jürgena Stapfa 

[1] Mnoho fotografií interiéru i exteriéru domu je možné nalézt na www.mapy.com.

[2] Pojem Rathsverwandter označoval člena širšího okruhu městské rady, nikoli tedy přímo radního. Do širšího okruhu městské rady patřili také řemeslníci.

[3] Lázně neposkytovaly pouze koupele, ale také holičské, kadeřnické či vybrané lékařské služby.

[4] Blíže viz starší článek o Vrchlabí na tomto webu.