Rennerova bouda na Kozích hřbetech v Krkonoších
- Příspěvek k její historii -
Na rozdíl od Luční boudy se historii Rennerovy boudy na Kozích hřbetech [1] věnovalo podle mého názoru velmi málo pozornosti a je spíše "nemilovaným" dítětem dosavadního výzkumu krkonošských bud.
Například o mužích a ženách, kteří Rennerovu boudu vlastnili nebo spravovali v průběhu její existence, jsem do počátku roku 2024 v tištěné nebo na internetu dostupné literatuře našel jen přibližné a neúplné informace.
Richter et al. v knize Die
alte Heimat Spindelmühle (Stará vlast Špindlerův mlýn) například
uvádí pouze následující osoby: August a Ignaz Rennerovi (1797), Vinzenz
Buchberger (1890), Vinzenz Buchberger mladší (1894), jeho vdova Anna
Buchbergerová (1910) a konečně bratři Bönschové (1936). [2]
Díky svému bádání v původních historických pramenech [3] nyní doufám, že se mi podaří prokázat, jak to s měnící se vlastnickou strukturou vlastně bylo:
Rennerova bouda je také opředena některými mýty, které je třeba objasnit:
1. Téměř vždy se uvádí, že Rennerovu boudu postavila v roce 1795 dvojice bratrů "Ignaz a Augustin" (jiné zdroje uvádějí rok 1797 nebo oba) [4].
Tomuto mýtu odporuje skutečnost, že o takové dvojici bratrů stavitelů nejsou v historických pramenech žádné doklady. Kromě toho nejstarší doložený název Rennerovy boudy na Kozích hřbetech zní "Sommerbaude Ignaz Renner Baude" ("Letní bouda boudy Ignaze Rennera") [5]. Podle mého názoru tento starý název hovoří proti možnosti, že stavitelem nebo majitelem byl kromě Ignaze Rennera také Augustin Renner.
2. V knize Die Riesengebirgsgemeinde Pommerndorf (Krkonošská obec Strážné) spojuje Erben stavbu Rennerovy boudy s pozemkem, který prý Ignaz Renner dostal darem od "panství", "protože jeho manželka léčitelka Johanna vyléčila hraběnce velmi bolavou nohu" ("weil seine heilkundige Frau Johanna der Gräfin ein sehr schlimmes Bein geheilt hatte") [6].
Tomuto mýtu odporuje skutečnost, že o takovém daru pozemku se nezmiňuje žádný z historických pramenů o Rennerově boudě.
3. O Rennerově boudě se často tvrdí, že je to místo, které si libretista Karl von Holtei vybral jako dějiště opery "Des Adlers Horst" ("Orlí hnízdo") [7].
Proti tomuto mýtu hovoří skutečnost, že Karl von Holtei ve svých spisech uvádí jako zdroj inspirace [8] pro dějiště opery vždy Luční boudu. V konečném důsledku je však "Operní-Boudu" s hospodářem jménem Renner třeba chápat jako fiktivní boudu.
Mýty jsou obvykle – často navzdory lepšímu poznání – poměrně trvalé. Jakmile se rozšíří a zakoření v myslích lidí, je těžké se jich zbavit. Přesto doufám, že můj výzkum prvního skutečného stavitele Rennerovy boudy a jejího pozdějšího skutečného vlastnictví bude postupně akceptován.
Během vpádu německého wehrmachtu do Krkonoš byla Rennerova bouda 2. října 1938 – stejně jako Luční bouda a Richterova bouda – zapálena českými vojáky a tím zničena až do základů.
Během druhé světové války se Gustav Bönsch (syn Vinzenze Bönsche mladšího) ujal vedení obnovy Rennerovy boudy. Za tímto účelem předložil architekt Karl Albert (Architektonická kancelář bratrů Albertových, Jelení Hora) v průběhu roku 1939 různé plány, které se již nepodobaly charakteristické a nezaměnitelné podobě někdejší Rennerovy boudy [9].
Do konce války však byla dokončena pouze hrubá stavba plánované malé přístavby. Československá vojenská správa nechala toto torzo v roce 1950 zbourat a pozemek srovnat se zemí. V roce 1953 se stal majetkem Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport Československé republiky. Od roku 1963 je pozemek součástí Krkonošského národního parku a nyní slouží jako odpočinkové místo pro turisty, kteří se vydávají na túry po Krkonoších.
Říká se, že vodovod, ze kterého je "Rennerova studánka" napájena, je pozůstatkem vodovodu, který vedl do Rennerovy boudy. Chladná voda sloužila nejen k uspokojování potřeb (pitné) vody obyvatel Rennerovy boudy, hostů a zvířat, ale také k chlazení zásob ve sklepě (másla, sýrů atd.).
Své poznatky – nejen o vlastnické
struktuře, ale i o jednotlivých etapách přestavby a rozšiřování Rennerovy boudy
– jsem podrobně popsal v dokumentu PDF, který je zde ke stažení.
Co z mého pohledu ještě chybí:
Zatím se mi bohužel nepodařilo najít žádné vyobrazení interiéru bývalé Rennerovy boudy – ani jako kresby či malby, ani jako fotografie. V jednom nebo dvou cestovatelských průvodcích z 19. / počátku 20. století jsem se pouze dočetl, že interiér byl jednoduchý, ale zároveň útulný. Pokud se v rodinném albu objeví nějaké fotografie interiéru, byl bych vděčný, kdyby mi byly poskytnuty k dalšímu využití.
Autor: Jürgen Stapf, překlad M. Šulc
Literatura a poznámky:
[1] Nachází se v oblasti Špindlerova Mlýna. Původně uváděna jako Horská bouda čp. 237 ("Gebirgsbaude"), později s číslem popisným 82.
[2] Josef Richter / Roland Fischer / Paul Hollmann: Die alte Heimat Spindelmühle, St. Peter – Friedrichsthal im Riesengebirge, 3. Band der Ortsbuch–Reihe des Heimatkreises Hohenelbe / Riesengebirge e.V., Marktoberdorf 1994, str. 627 pod číslem domu 82.
[3] Církevní matriky, jakož i pozemkové a trhové knihy, knihy svatebních smluv, knihy pozůstalostí a knihy testamentů.
[4] Např: Josef Richter / Roland Fischer / Paul Hollmann: Die alte Heimat Spindelmühle, St. Peter - Friedrichsthal im Riesengebirge, 3. Band der Ortsbuch-Reihe des Heimatkreises Hohenelbe / Riesengebirge e.V., Marktoberdorf 1994, strana 138.
[5] Zápis křtu Wenzela Rennera (*2.7.1819) v matrice křtů římskokatolické farnosti Špindlerův Mlýn, 160-2, scan 10 (matrika N, index N, 12.1817-4.1844, Sbírka matrik Východočeského kraje, Státní oblastní archiv v Hradci Králové).
[6] Pepi Erben / Hans Adolf: Die Riesengebirgsgemeinde Pommerndorf mit ihren Ortsteilen. 5. Band der Ortsbuch-Reihe des Heimatkreises Hohenelbe / Riesengebirge e.V., Marktoberdorf 2000, strana 61
[7] Např.: Mario Morgner / Jens Baumann:
Kulturregion Riesengebirge – Die Wiesenbaude, Reichenbach 2013, strana 185.
[8] Karl von Holtei uvádí jako rozhodující událost túru, kterou podnikl s několika společníky v Krkonoších v létě roku 1818. Zážitky z této túry si můžete přečíst v knize: Karl von Holtei: Bergreise [Reisetagebuch 1818. Widmung: Zueignung an meinen Freund, den Doktor]. – Vydal posmrtně Heinrich Nentwig (ed.): Carl von Holtei's Reise in das Riesengebirge (1818), k jeho stým narozeninám 24. ledna 1898, z rukopisu uloženého v Knihovně říšského hraběte ze Schaffgotsche ve Warmbrunnu, Warmbrunn 1898.
[9] Plány architekta jsou uloženy ve Státním archivu ve Vratislavi, pobočka Jelení Hora, a jsou z větší části zapracovány a opatřeny poznámkami v mém dokumentu PDF.