První boudaři na Lahrových Boudách

V dalším příspěvku věnovaném "prvním boudařům" se zaměřím na lokalitu, které se přibližně od poloviny 18. století říká Lahrovy Boudy. Leží na cestě z Vrchlabí na Luční boudu, tedy na bývalé Slezské stezce. V současnosti tudy vede červená turistická trasa a naučná stezka "Slezská stezka". Části cesty od Hříběcích Bud po Lahrovy Boudy se nyní říká "Lahrbusch", tedy "Lahrovo houští". Dříve se tak říkalo celému lesu severně a západně od lokality.

Ve zmíněném úseku cesty stojí tzv. Švédský kříž. Ten by měl být upomínkou na švédského krále Gustava II. Adolfa, který prý na tomto místě poobědval. Protože tento král Krkonoše nikdy nenavštívil, daleko pravděpodobnější může být verze, že se jedná o připomínku vraždy švédského vojáka, provedenou místními horaly [1]. Nevíme však, zda již v době třicetileté války byla lokalita nějak trvaleji osídlena, jestli se zde nacházela provizorní obydlí dřevařů nebo tudy Slezská stezka pouze procházela.

Zřejmě nikoho nepřekvapí, že první známé osídlení enklávy je spojeno s příjmením Lahr (Laher, Laer). Příjmení má francký původ a je odvozeno od pojmu "gelári", což znamená "místnost" či "pokoj". Kořen slova "lar" ve staré horní němčině znamená "vrba" nebo "dřevo". Prvním známým nositelem tohoto příjmení byl údajně rytíř "Heinricus de lare" v roce 1215 [2]. Jak jsem již podrobněji uvedl na jiném místě, úvahy o původu boudařů z vrchlabské části hor by měla provázet velká míra opatrnosti, a to nejen vzhledem k původu jejich příjmení. Jejich obvyklé přiřazování ke skupině dřevorubců z Korutan, Tyrolska a Štýrska, kteří osídlili východní Krkonoše, nemusí být dle mého názoru správné [3].

První výskyt příjmení Lahr na vrchlabském panství jsem zjistil v roce 1626. Ve Vrchlabí žili v tomto roce Matthes, Jacob a Helena Lahrovi. V polovině 17. století se příjmení kromě města vykytovalo i ve Schmalzgruben a v Lánově. Nezjistil jsem však žádnou příbuzenskou spojitost s rodinou Lahrů v horách. V nejstarších matrikách okolních farností (Maršov, Čistá v Krkonoších, Hostinné, Horní Branná) se příjmení nevyskytuje.

Povšimněme si nyní nejstarších písemných zmínek o rodině Lahrů z hor, a tedy i o Lahrových Boudách. Za první písemnou zmínku můžeme snad považovat zápis v první vrchlabské matrice z 23. 4. 1654 (sign. 177-1, fol. 41r, viz obrázek níže), kde je uveden křest Marie, dcery Georga a Margarethy Läerových z "městských hor" (aus dem "Stattgebirg"). Od roku 1659 se pak Lahrové z hor ve vrchlabských matrikách vyskytují poměrně často. O 11 let mladší než uvedený matriční zápis je dokument z roku 1665, který bez dalších podrobností cituje Renner [4], a který se mi zatím identifikovat nepodařilo. Jsou v něm je uvedeny dlužné úroky Hanße a Georga Lahrových a také dluhy vdovy po Hanßi Lahrovi (jak uvidíme dále, šlo o otce Georga). V prvním seznamu boudařů vrchlabského panství v urbáři z roku 1676 jsou uvedeni Georg a Hanß Laerovi. První zápis v pozemkových knihách pro tzv. Vrchlabské pohoří pochází z roku 1671, avšak první zaznamenané trhové transakce s majetkem v držení Lahrů pocházejí až z roku 1693.

Na základě uvedených archivních pramenů se nyní pokusím nastínit vývoj osídlení Lahrových Bud v přibližně prvních sto třiceti letech jejich známé existence. Pro lepší přehlednost textu nebudu přesné odkazy na archivní materiály uvádět, mohu je však poskytnout na vyžádání. Situaci v oblasti budu jako v jiných případech ilustrovat na mapě z roku 1780, do které jsem pro lepší čitelnost dopsal červeně čísla popisná [5].

Cesta procházející územím Lahrových Bud dělila louku na dva díly přibližně stejné velikosti. V urbáři z roku 1676 mají také oba Lahrové uloženy stejné platby, jak můžeme vidět na obrázku v galerii pod článkem.

Část nad cestou (později čp. 39) v námi sledovaném období zatím nebyla rozdělena na menší díly. Nejprve zde pravděpodobně hospodařil Georg Lahr se svojí ženou Margarethou, kteří jsou uvedeni ve zmíněné matričním zápise z roku 1654. Kromě zmíněné dcery Marie měli i další děti, a to minimálně Susannu, Elizabeth a Hanße. Kdy přesně nejstarší známý Georg Lahr zemřel nevíme, ale v urbáři 1676 je patrně zapsán již jeho syn Hanß. Ten byl dvakrát ženat. V roce 1675 si vzal Barbaru Kahl z Herlíkovic a v roce 1683 Susannu, dceru Martina Hallmana. Hanß Lahr zemřel okolo roku 1695, neboť dále je v pozemkových knihách uváděná pouze jeho žena Susanna (Alte Hanß Lahrin), která svoji boudu v roce 1720 prodala synovi Antonovi. K dalším vlastníkům této části louky patřili Anton Lahr mladší (1750), Ferdinand Lahr (1770) a Christoph Hofman (1784).

Část pod cestou (později čp. 36, 37, 38 a 40) byla nejprve celá ve vlastnictví Hanße Lahra. Jeho příbuzenský vztah ke Georgovi jistě neznáme, je však pravděpodobné, že to byli bratři. Manželku Hanß Lahra také neznáme, dohledány však byly jeho děti Georg a Marie, přičemž je možné, že měl i syna Hanße. Hanß Lahr zemřel pravděpodobně okolo roku 1665, neboť ve výše uvedeném dokumentu z roku 1665 je uvedena jeho vdova, bohužel nikoliv jménem. Hospodaření na boudě převzal syn Georg, který si v roce 1659 vzal Barbaru Weiss z Lánova a je uveden v urbáři z roku 1676. Do roku 1686 se Georgovi a Barbaře Lahrovým narodilo minimálně 9 dětí. Pozůstalá Hanßova dcera Marie ("hinterbliebene Tochter") se v roce 1673 provdala do Nové Vsi a působila také na letní boudě na Lučinách.

V roce 1693 Georg svůj pozemek rozdělil na 3 díly. Následné transakce s těmito díly jsou poněkud nepřehledné. Jednu třetinu louky, odpovídající čp. 36 a 38 koupil syn Georg. Již v roce 1695 ji však prodal bratru Carlovi a ten v roce 1700 bratru Hanßovi. Čp. 36 se pravděpodobně z této třetiny oddělilo v roce 1716, kdy Hanß prodal část své louky synovci Gottfriedovi Lahrovi mladšímu. K dalším vlastníkům čp. 38 patřili Gottfried Lahr (1727), Hanß Christoph Lahr (1754), Anton Thomas (1759) a Tobias Thomas (1771). Čp. 36 drželi dále zřejmě Christian Schmidt (1720), Tobias Schmidt (?), Hanß Christoph Fries (1744) a David Breitter (1772).

Dvě třetiny louky od otce Georga koupil v roce 1693 Hanß Lahr. Třetinu odpovídající pozdějšímu čp. 37 však obratem prodal bratrovi Gottfriedovi. K dalším držitelům čp. 37 patřili pravděpodobně Hanß Casper Lahr (1732), Hanß Christoph Lahr (?) a Martin Kraus (1783). Na čp. 40 dále hospodařili Casper Breitter (1727), Anton Fischer (1759) a Anton Fischer mladší (1788). Vlastnictví oddělené malé části louky, která je na mapě označena otazníkem, se mi průkazně identifikovat nepodařilo.

V příspěvku jsem se věnoval známé historii Lahrových Bud přibližně do osmdesátých let 18. století. Od roku 1784 již příjmení Lahr mezi držiteli jednotlivých bud v lokalitě nefiguruje. K novější historii bud mohu čtenáři doporučit např. knihu o Strážném a jeho částech [6]. O způsobu obživy a každodenním životě boudařů již bylo popsáno mnoho stran. Zajímavý archeologický pohled vč. shrnutí základních aspektů života v horách podává Hartmanová [7]. Pokud někdo ze čtenářů zná nebo zjistí další detaily o počátcích osídlení Lahrových Bud nebo o původu rodiny Lahrů, dovoluji si ho touto cestou zdvořile požádat, aby mne kontaktoval.

Michal Šulc

Literatura a poznámky:

[1] Správa KRNAP, 2014: Naučné stezky Krkonošského národního parku 1.

[2] Baublies, Endrik, 2019: Der Name Lahr ist fränkischen Ursprungs. Dostupné na: https://www.bo.de/lokales/lahr/der-name-lahr-hat-einen-fraenkischen-ursprung [cit. 18.3.2025]

[3] Pravděpodobně jediným prostředkem, který by mohl v budoucnu spolehlivě objasnit původ (nejen) vrchlabských boudařů, je genetická genealogie. Pokud již v této oblasti nějaké výsledky existují, mají zatím zřejmě pouze privátní povahu.

[4] Renner, Wenzel, 2003: Beiträge und Urkundenabschriften zur Entstehung des Dorfes Niederhof und des anschließenden Gebirges im Bezirke Hohenelbe. Nachdruck 2014, Heimatkreis Hohenelbe/Riesengebirge, Marktoberdorf, str. 31.

[5] Makulář mapy oblasti Lánovských a Vrchlabských hor. In: Virtualní mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz [online]. Zdiby: Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v.v.i. [cit. 2025-03-18]. Dostupné z: https://www.chartae-antiquae.cz/cs/maps/47604

[6] Erben, Pepi a Adolf, Hans, 2000: Die Riesengebirgsgemeinde Pommerndorf mit ihren Ortsteilen. Heimatkreis Hohenelbe/Riesengebirge e.V., Marktoberdorf.

[7] Hartmanová, Olga, 2005: Budní hospodářství v Krkonoších z pohledu archeologie. Památky archeologické, Praha: Archeologický ústav AV ČR 96, s. 165-204.