První boudaři na Klínové louce

V tomto příspěvku se věnuji počátkům osídlení oblasti Klínových Bud. V příspěvku jako obvykle používám číslování domů platné v letech 1770-1805 a mapu Cajetana Möllera a Jacobina Hauptmana z roku 1780, ve které jsem zvýraznil čísla popisná. Budu-li odkazovat na mapu z roku 1842, pak se bude jednat o mapu tzv. Stabilního katastru [1].

Enkláva Klínových Bud leží na úbočí Zadní Planiny (1 423 m n.m.), asi kilometr severozápadně od Zadních Rennerovek. Jak můžeme vidět z obrázku v galerii pod článkem, Klínový potok (horní tok Malého Labe) zde vytváří mohutný klín, podle kterého také zřejmě oblast dostala svůj název ("Klín", něm. "Keil", "Keyl", "Keyhl"). Druhá varianta vzniku pojmenování hovoří o tom, že zde nosiči rudy ze Svatého Petra do Dolního Dvora opravovali své pracovní nástroje (železné klíny). To je však velmi nepravděpodobné, neboť zřejmě neexistoval žádný důvod k opravování železných klínů v horách a zvyšování váhy již tak dost těžkého nákladu.

Jak uvádí literatura o Klínových Boudách [2], nosiči rudy si v nejvyšším místě oblasti (zřejmě na Růžové louce, viz dále) údajně zbudovali provizorní přístřešek, který je měl chránit proti náhlé nepřízni počasí a také sloužit jako místo odpočinku. Dělo se tak až do roku 1622, kdy se již ruda nemusela přes hory dopravovat, neboť ve Svatém Petru byla vybudována nová huť [3]. Překladiště rudy se údajně nacházelo na místě dnešní Chalupy na Rozcestí, která je od Klínových Bud vzdálena necelý kilometr.

V enklávě nebyla ovšem pouze Klínová louka (Keilwiese), ale v její východní části se nacházela také Růžová louka (Ruß Wiese, Rosewiese). Ta je zmíněna již v roce 1624 v oceňovacím extraktu vrchlabského panství [4] a také na dvou místech v urbáři z roku 1676, a to při popisu jedné části tzv. Lánovského pohoří a při popisu toku Klínového potoka (Hamerlle Wasser), který na této louce pramenil, resp. pramení [5]. Louka je rovněž zmiňována v některých trhových transakcích s boudou čp. 55, která na ní stála. Na mapách z let 1780 a 1842 bychom však již název této louky hledali marně.

Při identifikaci jmen prvních boudařů v lokalitě budu postupovat od východu na západ podle jednotlivých čísel popisných. Povšimněme si však nejprve Klínového potoka. Ten byl v minulosti hospodářsky využívaný zejména na Bittnerově mlýně [6] a na důležité infrastruktuře panství v Dolním Dvoře, vč. plavení dřeva do této lokality. Např. Kreps k tomu uvádí: "Jako paliva se používalo výhradně dřevěného uhlí. Dřevo k jeho výrobě se plavilo z horských lesů po větších vodních tocích, po Labi a po Malém Labi, do Vrchlabí a do Dolního Dvora." [3, s. 191]. Po Malém Labi se podle zprávy z roku 1629 plavilo ročně asi 20 000 kmenů, což bylo poloviční množství oproti plavení na Labi. Kmeny plavené po Malém Labi byly také menší, takže dřevorubci byli o něco hůře placeni.

Již zmíněná bouda čp. 55 byla tedy postavena na Růžové louce. Na tomto místě později stávala – v letech 1912 a 1970 vyhořelá – původní bouda Klínovka (Keilbaude). Zatímco po požáru v roce 1912 byla bouda postavena znovu, po roce 1970 již bohužel obnovena nebyla. Prvním známým boudařem zde byl Georg Bönisch, který je velmi pravděpodobně uveden v urbáři panství z roku 1676 a který zde svoji boudu sám postavil ("selbsten erbaudt Bawd"). Stalo se tak obdobně jako v přilehlých enklávách zřejmě těsně na počátku druhé poloviny 17. století. Mírně matoucí může být zmínka v pozemkové knize, kde je uvedeno, že se tak stalo na Krásné pláni (Schönlahn). V této době však mohla být Krásná pláň definována šířeji, než jak ji známe z mladší doby. To ostatně potvrzuje i mnou používaná mapa z roku 1780 [7]. Zcela jistě však platí, že v roce 1693 Georg Bönisch prodal svoji boudu "na takzvané Růžové louce, nad Tobiasem Zineckerem" ("auff der so genanten Rose Wiese, oberhalb Tobiaß Zinecker") Friedrichu Zineckerovi. K dalším vlastníkům tohoto horského hospodářství patřili: Hanß Michael Dahnhaüser (1743), Hanns Georg Danhaüser (asi 1759), Hanß Heinrich Rönner (1764), Johann Renner (1778) a Jacob Hollman (1784).

Protože některé transakce v pozemkových knihách chybí, vývoj vlastnictví čp. 56 a 57 není zcela zřejmý. Obě čísla popisná však mohla být součástí původní boudy Georga Bönische. Je to dokonce pravděpodobné, neboť George Bönisch má v urbáři uloženy vyšší platby než soused Tobias Zinecker, čili výměra jeho pozemků byla větší. Čp. 56 před rokem 1747 držel Melchior Dahnheyser, poté Rennerové: Hans Georg, Hans Heinrich a Hans Christoph. U čp. 57 se mi podařilo s jistotou zjistit pouze to, že v roce 1772 ho Jeremias Zinecker prodal Antonovi Lahrovi. Nejasný je i vývoj držby části louky, mnou pracovně označené na mapě jako 60B. V roce 1761 ji koupil Hans Georg Zinecker od svého otce Hanse Georga, a v roce 1772 Anton Lahr.

V západní části enklávy byl prvním známým boudařem Tobias Zinecker (Zienecker, Zineker). Svou "vlastními silami postavenou boudu vedle Klínové louky" ("selbst erbaudt Bawdt zu nechst der Keyl Wiesen") zde postavil přibližně ve stejný čas jako soused Georg Bönisch, neboť je také uveden v urbáři panství z roku 1676. Oba boudaři jsou uvedeni také v seznamu dlužníků z roku 1665, který zpřístupnil Renner ve své vynikající knize [8]. V roce 1716, po smrti Tobiase Zineckera, rozdělila vdova louku na tři části a postoupila je svým třem synům. Západní část louky ("förderste", ve směru od Labe) obdržel Jeremias, prostřední ("mittelste") Hans Georg a východní ("hinterste") Christian.

Christian Zinecker, jehož díl odpovídal čp. 58, zemřel nejpozději v roce 1747. V uvedeném roce koupil boudu a louku Hanß Wentzl Renner. Poté se mezi držiteli hospodářství objevují opět Rennerové, a sice Hanß Paul Renner (1765) a Johann Wentzl Rönner (1774).

Hans Georg Zinecker, jehož díl odpovídal čp. 59, svoji louku v roce 1761 rozdělil mezi dva syny Hannewaldta (ein Stück Garten) a Hannße Heynricha (Wohnbauden, Graß Garten). V roce 1772 oba díly tohoto čísla popisného opět zcelil Johann Georg Zinecker [9].

Jeremias Zinecker zemřel také nejpozději v roce 1747. Část jeho louky odpovídající čp. 61 zdědil syn Casper, a následně Casperův syn Gottlieb (1771). Čp. 60 (mnou pracovně označeno na mapě jako 60A) zdědil syn Hans Christoph a v roce 1772 ho koupil Anton Lahr.

Co se týká identity obou prvních boudařů v lokalitě, domnívám se, že byli švagry. Tobias Zinecker byl synem Georga Zincekera z Rennerovek, vůbec prvního mnou nalezeného nositele tohoto příjmení ve vrchlabských horách i na vrchlabském panství. V roce 1661 se oženil s Marií, dcerou Hanße Breitera z hor. Ve vrchlabských matrikách jsem napočítal osm jejich dětí. Georg Bönisch se 31.10.1655 oženil s Marií, také dcerou Georga Zineckera z hor. Tento zápis je uveden jak ve vrchlabské, tak v lánovské matrice [10]. Jak můžeme vidět v galerii níže, lánovský zápis je poměrně strohý, ale ve vrchlabském zápise je uvedeno, že Georg Bönisch pocházel z Maršova. Není samozřejmě zcela jisté, že šlo o Georga Bönische z Růžové louky, nicméně je to v tomto případě opravdu velmi pravděpodobné. Oba boudaře zmíním ještě v příspěvku o Rennerovkách.

Z pramenů vyplývá, že oblast Klínových Bud byla osídlena před rokem 1676, a to rodinou Georga Zineckera ze Zadních Rennerovek. Čtenáři velmi doporučuji návštěvu lokality, a to zejména údolím Klínového potoka.

Michal Šulc

[1] Mapa z roku 1780 je dostupná zde: Makulář mapy oblasti Lánovských a Vrchlabských hor. In: Virtuální mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz [online]. Zdiby: Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v.v.i. [cit. 2025-06-22]. Dostupné z: https://www.chartae-antiquae.cz/cs/maps/47604.

Mapy Stabilního katastru z roku 1842 jsou dostupné zde: https://ags.cuzk.cz/archiv/ [cit. 2025-06-22].

[2] Například:

ŠVEC, JIŘÍ, 1980: Klínová bouda. Krkonoše, č. 9/1980.

FLOUSKOVÁ, ZDEŇKA, LOKVENC, THEODOR, 2003: Příběhy lučních enkláv: Klínové boudy. Krkonoše Jizerské hory, č. 3/2003.

BARTOŠ, MARTIN, 2016: Historie krkonošských bud. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 208 s. ISBN 978-80-7535-029-9.

[3] KREPS, MILOŠ, 1978: Báňské a hutní podnikání na vrchlabském panství v 1. polovině 17. století. Sborník prací východočeských archivů 4, Zámrsk.

[4] "Potok Hamrle Wassr, ten se začíná na Růžový louce, a trvá za velikou míli až k Nydrhoffu pod šmelcovnu."

[5] "Langenawisch Gebürg. Der Fünffte Belauff, Erstrecket sich Von der Winterleuth ahn, an dem Hammerle Waßer Zue Rechten handt, Uber den Bach bieß ans Ganßwaßer, Und von dannen gerad hienauß Bieß auff die Kleine Platten Vorunter die Roß= Und Kaylwieße verstanden ist."

"Der Pach hammerle waßer, Dießer fanget an auf der Roßwießen, und wehret Eine Große Meille, Bieß zurm Niederhoff, unter der Schmelzoffen."

[6] Jedná se o tzv. "Hammerle Mühl", čp. 159 v oblasti zvané Mühlberg (dnes Mlýnské Domky). Postavil ho Tobias Bittner z lánovské mlynářské rodiny na přelomu 17. a 18. století.

[7] Dle mého dosavadního výzkumu byly boudy na Krásné pláni (Schönlahn), jak je známe např. z mapy stabilního katastru z roku 1842, vystavěny až v roce 1710, resp. 1711. Prvními boudaři zde byli Daniel Frieß, syn Georga Frieße z Friesových bud, a Jeremias Braun. Oběma boudařům zde byl vrchností přidělen za tímto účelem pozemek.

[8] RENNER, WENZEL, 1937: Beiträge und Urkundenabschriften zur Entstehung des Dorfes Niederhof und des anschließenden Gebirges im Bezirke Hohenelbe. Nachdruck 2014, Heimatkreis Hohenelbe/Riesengebirge, Marktoberdorf, str. 31.

[9] Geometrické tabelly z roku 1782 udávají jako vlastníka čp. 59 Christopha Zineckera. Dle pozemkové knihy však toto číslo popisné koupil v roce 1782 Sebastian Zinecker od Johanna Georga Zineckera.

[10] Jak můžeme vidět v galerii pod příspěvkem, ve vrchlabském zápise svatby ze dne 31.10.1655 je uvedeno, že Georg Bönisch si vzal Rosinu, dceru Georga Zineckera, nikoli Marii. Protože ve všech zápisech křtů dětí Georga Bönische z hor je jako matka uvedena Marie, domnívám se, že jméno Rosina je zřejmě uvedeno chybně.